|
Mluvících koček je na YouTube celá řada, viděla jsem i kočky povídající "I love you" a podobně. Ty ale byly drezírované, aby to říkaly. Naše kočka vyjadřuje svou nevoli nebo touhu, když zrovna něco potřebuje, ne na povel. Například, má-li v misce prázdno a v žaludku taky, odvede si mě a řekne "Neni". Na můj dotaz, zda chce "papání" (slovo, kterému rozumí, ale nevyslovuje ho) zopakuje "Neni". Nezaměňuje ho se slovem "dej" (vyslovované nejčastěji "ej", případně "tej" - d se vyslovuje kočkám hodně špatně), které značí žebrání o pamlsek (kočičí bonbon nebo kousek brambory). Nikdy je významově nezamění. Nasvědčuje tomu i fakt, že když byl táta v práci, odvedla mě do předsíně, pověděla mi "Neni" a na dotaz, co neni, řekla "táta" (opět t bylo trochu zamlžené, ale jasně rozeznatelné; bylo to poprvé a naposledy, co to slovo řekla, jindy asi už neměla takovou obrovskou potřebu se na něj urgentně ptát). Po uklidnění, že přijde (další ze slov, kterým perfektně rozumí) večer (taktéž ví, co to znamená), slastně zavrněla a byla uspokojená.
Ona rozumí strašné spoustě věcí, zvlášť když člověk ví, jakým slovům konkrétně rozumí. Sestavím větu schematicky, například "táta přijde večer" a ona rozumí všem třem slovům, postaví si je do souvislostí a porozumí. Dá se říct, že naše kočka umí "česky", protože to samé v angličtině by nechápala. Slova, která považuje za nejdůležitější, se pak aktivně učí (sama) a má snahu s námi komunikovat, stejně jako my máme snahu komunikovat s nimi jejich řečí. Ten vztah je reciproký, založený na oboustranné snaze druhému porozumět. A ona to prostě dělá po svém.
|