pěkný článek o tom jak si vybírat chlapa http://www.onlinezena.cz/sex-a-vztahy/c ... eho-chlapa

Tak to bohužel je Šťastné dny se těsně střídají s těmi smutnými a jednoho chlapa na celý život ti závidím, je to obdivuhodné...

I Hani, manželství, pravda jsem měla takřka bez mráčku,ale ještě jsem mladice, je mi 54 let, co když se mi zapálí lýtka?
Ještě není všem dnům konec, třeba to na mne ještě přijde....
Dcera se rozešla s klukem, jsem ráda, nebylo by to to pravé, není rodinný typ, mamánek a je z milionářské rodiny, ale my dva si strašně rozumíme a voláme dodnes.
Třeba hodinu...jeho máma pije a kluk se mi začal svěřovat už v době, kdy s dcerou chodil. No a vzniklo mezi námi takové důvěrné pouto, dělá si ze mne dutou vrbu, já zas dost psychologii, pracovala jsem s tím, takže není divu, aby sis nemyslela, že snad proboha po něm jdu!

Člověče, kamarád taky pořád vychází se svojí bývalou skorotchýní i bývalým skorotchánem - I když s dotyčnou se už nemůže ani vidět, což je škoda, dá se rozejít i v dobrém a ne se hned hádat i o kůži toho druhého...

I takové případy jsou, naopak rodiče rozvedených mají toho druhého radši, dcera s tím klukem kamarádí dál, volají si, oni bydlí kousek od sebe,ale prostě potřeboval se asi svěřit někomu, kdo nežvaní a něčím jsme si povahově podobní, doma bych ho nechtěla, ale mám ho ráda. A když mi volá, stejně to dceři ještě řekne...

Tak to máte dobré že spolu dál vycházejí Lepší, než když se rozejdou ve zlém, to je pak špatný...

To určitě, má u nás ještě plno věcí, někdy přijede, to jsem docela ráda, já nevím, jako zetě bych ho nechtěla, nehodí se do chomoutu, ale jinak ho mám navždy někde v duši, vím, že na něj nezapomenu, no dcera div nežárlila jeden čas, čistě platonicky, o čem si pořád povídáme...